Slade Czech - chovatelská stanice plemene Staffordshire Bull Terrier

Staffordshire Bull Terrier

Psi na roztrhání

Jezevčíci pokoušou více lidí než bojová plemena, nejsou však nebezpeční. Státy západní Evropy zavedly v chovu bojových plemen tvrdé restrikce. Tvrdé proto, že psi stále častěji napadají člověka. V České republice loni zaútočil pes na člověka ve zhruba dvaceti tisících případů. Proto se zrodila novela zákona. Vzbudila však jen posměch a vlnu odporu.

Statistika přitom jasně dokládá, že situace přestává být únosná. Za prvních devět měsíců minulého roku je evidováno v České republice celkem 18 482 případů, kdy pes napadl člověka. "Veterináři tvrdí, že ve skutečnosti je číslo ještě vyšší," upozorňuje poslanec Unie svobody Zdeněk Kořistka, který je autorem pranýřovaného návrhu. Jeho nejkritizovanějším cílem je uzákonit tvrdší režim pro devět "nebezpečných" plemen: americký stafordšírský teriér, stafordšírský bulteriér, bulteriér, argentinská doga, brazilská fila, dobrman, rhodeský ridgeback, rotvajler a pitbulteriér. "Bojoví psi" (ke Kořistkovým devíti plemenům v Evropě připočítávají ještě akita inu, bordeauxskou dogu, mastifa, bulfmastifa a tosu) do konce září zaútočili v 1488 případech. Z tohoto úhlu pohledu není jasné, proč poslanec a jeho kolegové mezi nebezpečná plemena nezahrnuli i ovčáka, který poranil člověka v 4210 případech. Bojová plemena podle statistiky navíc "zastínili" i jezevčíci (2042 případů). Zřejmý rozdíl je však v "kvantitě a kvalitě" napadení. To uznávají i veterináři, kteří jinak kynology v odporu proti restrikci podporují. "Člověka může pokousat každý pes, ale tady už nejde ani tak o pokousání, ale o nebezpečí, které z něj plyne. Normálně pes většinou kousne a odskočí a zase kousne a odskočí. Snaží se dostat na krk a prokousnout tepny, a tím to pro něj končí. Jenže takzvaná bojová plemena jsou cvičená na to, aby se zakousla a nepustila. Mohou je tlouct holí po hlavě, ale oni nepustí svou oběť, i kdyby měli zdechnout," nechal se slyšet mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. O tom, jak je problém závažný, svědčí tvrdá "protipsí" opatření prosazená zákonodárci v západní Evropě. Proti nim je Kořistkův návrh téměř mírovým plánem.

Kastrace či usmrcování

Přesto ani vyspělejší část starého kontinentu situaci nezvládá. Psů je moc (nikdo přesně neví kolik) a zákony v praxi příliš nefungují. Třeba ve Francii musejí být nebezpečné rasy registrovány u obecních úřadů. Venčené výhradně na vodítku a s náhubkem. Nezletilým a trestaným je pod hrozbou peněžitých trestů a odnětí svobody (sic!) zakázáno takové psy držet. Od 1. ledna 2000 povinnost kastrace. Psi nesmějí do autobusů, vlaků a obchodů. A výsledky? Jeden příklad za všechny. Přestože je registrace povinná, francouzské ministerstvo vnitra uvádí, že pitbulů je v zemi 20 - 40 tisíc. Tedy značně nepřesná evidence. Velká Británie rovněž uzákonila povinnost kastrace. V případě poranění člověka psem hrozí utracení zvířete. Ani v Německu hysterie mezi odpůrci nebezpečných plemen neodezněla. Důvodem je loňské brutální napadení a zabití šestiletého chlapce. Ten na hamburském hřišti hrál s kamarády fotbal. Během hry mezi děti vběhli dva pitbulové. Jeden ze psů jménem Zeus byl "převychovaný" na vraha. Malého chlapce zmasakroval. Všechny spolkové země zatím nemají stejná pravidla, ale předpokládá se, že budou následovat ta z Branibor a Berlína. Tam smějí psy vodit jen osoby nad 18 let, a to vždy na vodítku. Navíc chovat psy smí jen žadatel, který prokáže potřebné odborné znalosti. I v Německu je však legislativa nedokonalá. Například v Hamburku, kde došlo k usmrcení malého chlapce, se po vyhlášení povinné registrace přihlásilo jen 400 držitelů těchto psů. Přitom hamburské úřady odhadují, že další tři tisíce majitelů nové nařízení ignorovaly. Podobné právní úpravy má i Rakousko. Výjimkou je Irsko, kde stěžejní zákon má obecnou povahu, a netýká se tedy pouze takzvaných nebezpečných psů. Jsou však i země, kde hodlají s "nebezpečnými" plemeny zatočit mnohem rychleji. "V Dánsku je zákaz těchto ras. Od roku 1991 musí být prováděny nejen kastrace, ale nově narozená mláďata musí být usmrcena," dokumentuje Kořistka.

Buzková: Natvrdlé řešení

Právě on spolu s Michaelou Šojdrovou (KDU-ČSL) a Bohuslavem Zárubou (ODS) předkládají návrh zákona, který má české chovatelství vyvést z krize (viz box). Vše ale naznačuje, že je to jen další marný pokus, jak situaci řešit (či se zviditelnit). Návrh má tolik děr, že jej vláda minulý týden bez větších diskusí smetla ze stolu. A stejně tak zřejmě učiní i poslanci na své únorové schůzi. Ani z jejich lavic se to tiž neozývá uznalý potlesk . "Bohužel, téma je populisticky neobyčejně přitažlivé a poptávka po tvrdých řešeních je natolik velká, že se uplatní i řešení pouze natvrdlá," hodnotí místopředsedkyně sněmovny Petra Buzková (ČSSD). Ta nyní sama chystá novelu, která by měla upravit povinnosti chovatelů psů. (V čem se bude lišit od Kořistkova návrhu, zatím není známo.) Nevole pejskařů je o poznání emotivnější. Tisková mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíra Tichá reagovala na návrh slovy: "Kdo má být první Kořistkovou kořistí?" K petici zveřejněné na internetu se k pátečnímu poledni připojilo 1908 lidí. Název dokumentu vystihuje, oč chovatelům jde: "Jeden metr". Tedy všem psům měřit stejně, žádné výjimky, žádná označení "nebezpeční psi". Motto petice: "Byli jsme vytvořeni a zrozeni Vás chránit a položit za Vás i život. Nedopusťte, abychom byli vyhlazeni pro něčí hloupost, politický motiv či nevědomost!" Na pondělí 22. ledna plánují shromáždění na Václavském náměstí. Chovatelé se semkli v pevném šiku. A to i přesto, že Kořistkův návrh příliš restriktivní není. Poslanec slíbil: "My kastrovat nechceme!" Proč tedy ta zmíněná vlna odporu?

Díry v zákoně

Jedním z hlavních nedostatků návrhu je otázka kříženců. "Někteří poslanci se pohybují v jakési virtuální realitě. Neznám žádného odborníka, který by dokázal určit, zda je konkrétní pes kříženec jedné rasy z deseti, nebo dvaceti procent. Osmdesát procent psí populace jsou přitom kříženci. Jak je chce pan poslanec regulovat?" protestuje mluvčí kynologů. Navíc tvrdí, že k žádnému prudkému nárůstu počtu napadení nedochází. "Prostě je víc psů, a tím pádem i víc zranění. To je jako s auty. Zvyšuje se počet aut, a tím pádem i počet bouraček," tvrdí. Dalším kamenem úrazu je povinnost každý rok žádat znovu o povolení držet "nebezpečné plemeno". Co si počne majitel, který je najednou nedostane? "Věřím, že většina lidí má psa proto, že ho má ráda. Takže rozhodně neočekáváme plné kontejnery psů. Pokud někdo nedostane povolení, dá psa do útulku. Nevěřím, že by je lidé pouštěli do ulic," dodatečně argumentuje Kořistka. Zapomíná, že psí útulky jsou již dnes (stejně jako na Západě) přeplněné. Pak by majiteli, který nedostal povolení a nechce porušovat zákon, nezbývalo než psa utratit. "Utratit? To my neřešíme," reaguje Kořistka. Na první pohled velmi sporná je pasáž o (ne)volném pohybu psů. To se totiž týká i pokojových psíků - představit si takového tvora s náhubkem je značně absurdní. Kdyby se však tento bod týkal pouze vytypovaných plemen, získal by podporu kynologů i veterinářů. "U pitbulů bych doporučovala v každém případě, i když agresivní nebude, aby byl na vodítku, aby měl košík, aby byl perfektně ovladatelný za každé situace, protože pes, který je na volno, perfektně ovladatelný není," konstatuje chovatelka pitbulů Zuzana Hodová. A Ústřední komise pro ochranu zvířat již v září 1999 vydala prohlášení (podepsané bývalým senátorem ODS Janem Krámkem), v němž se mimo jiné uvádí: "Je v zájmu ochrany zvířete, aby na zpevněných veřejných komunikacích byl pes veden na vodítku." Zatím se rozhádané strany shodují v jediném - záleží hlavně na lidech. I zmíněný tragický příklad z Německa je toho důkazem. Majitelem vraždící bestie byl psychicky labilní člověk, který ze svého psa onu bestii udělal. "Nevidím problém v psovi. Člověka chci trestat a vychovávat," dodává mluvčí kynologů. Jak to ale zařídit, aby se o zmiňovaných plemenech nemuselo hovořit jako o vraždících strojích, na to zatím nepřišel nikdo. Ani na Západě, ani u nás.

Americký stafordšírský teriér

Plemeno pocházející z Ameriky, ale svůj prapůvodní základ má v Anglii. V 1 9. století byl vyšlechtěn ze stafordšírského bulteriéra. Tím vznikla mohutnější verze s podobným charakterem. V Americe sloužil jako víceúčelový pes, převážně pak k hlídání stád a obydlí.

Stafordšírský bulteriér

Jedno z nejstarších anglických plemen. Původně patřil k plemenům používaným v arénách pro krvavé zápasy s býky a medvědy. Od 19. století se jeho vývoj ubírá jiným směrem. Jako rodinný pes patří k nejoblíbenějším plemenům. U nás se rozšiřuje především v posledních letech a často jej používají myslivci. Je to pes nepoddajně odvážný a absolutně spolehlivý.

Bulteriér

Plemeno vyšlechtěno na konci 18. století - v době, kdy byly v Anglii zakázány psí zápasy a nadšenci, kteří se nechtěli podobné zábavy vzdát, hledali psa schopného soupeřit v počtu zadávených krys. V dalších letech zanikla i tato "zábava". Bulteriér je nazýván "gladiátorem mezi plemeny psů, který je plný ohně". I když je ostražitý vůči vetřelcům a často divoce napadá jiné psy, je věrným a oddaným společníkem - pokud je dobře vycvičen.

Argentinská doga

První zprávy o tomto plemeni se objevují okolo roku 1550. Velkého rozmachu dosáhl chov v 1 9. století, kdy se začal prudce rozvíjet obchod s dobytkem. Dogy chránily velká stáda před zloději a velkými šelmami, například pumami. Plemeno je nadprůměrně odvážné.

Brazilská fila

V Brazílii se objevila před čtyřmi sty lety. Od té doby až dodnes je používána jako pes hlídající dům. Pracuje i jako pes honácký, který je schopen poradit si i s malým býčkem. Fila je známá především jako pes nesmírně věrný, ovšem k cizím lidem nedůvěřivý. Je klidná, jejím sebevědomím neotřesou ani neznámé zvuky či nové prostředí. Využívá se i jako pes lovecký či strážní pes pro stáda skotu.

Dobrman

Objevuje se okolo roku 1870. Plemeno údajně vzniklo z takzvaných řeznických psů. Jméno nese po panu Dobermannovi, který se snažil získat typicky služební psy schopné hlídat dům. V roce 1900 bylo plemeno oficiálně uznáno jako policejní. Za první světové války sloužili dobrmani v německé armádě na frontě jako hlídači. Je sebejistý a ostražitý vůči svému okolí.

Rhodeský ridgeback

Plemeno pochází z jižní Afriky, jeho stopy lze vysledovat až do kapské kolonie v 16. století. Psi byli chováni jako lovečtí. Lovili ve dvojicích a používali se na velkou zvěř, zvláště lvy. Pes je proto přezdíván jako rhodeský lví pes. Je přátelský, ale pokud je někým vydrážděn, stane se z něj bojovník, kterého nelze podceňovat. Málo štěká. Snáší vysoké teplotní rozdíly a bez vody bez problémů vydrží 24 hodin.

Rotvajler

Poté, co římské legie opustily jižní Evropu, zanechaly zde velké psy, s nimiž předtím lovily divočáky. Ve středověku byli v jihoněmeckém městě Rottweil zkříženi s místními ovčáky. Vznikl rottweilerský řeznický pes, jehož řezníci používali jako honáckého psa a rozeného hlídače, který může být k vetřelcům agresivní. Pod pevnou rukou je to milý domácí společník.

Pitbulteriér

Pochází z Ameriky. Je energický, společenský, chová hluboké city ke své rodině. Plemeno neuznané mezinárodními standardy. Pitbul, má-li nad sebou pevnou ruku a cítí-li zájem svého pána, je velmi přítulný. Vyznačuje se obrovskou tažnou silou - rekord je 3200 kilogramů.

Pitbul ve službách zákona

Na zahradě kutnohorského městského strážníka mezi námi - evidentně cizími lidmi - pobíhali čtyři "zabijáci". Pitbulové se chovali nadmíru přátelsky. Nebylo se čeho bát - jsou totiž v rukou odborníka, který jednoho ze psů používá ve službě. Policista Milan Novotný nám nasadil trénovací rukáv a vypustil na nás ostře vycvičeného pitbula. Ten udělal, co ho pán naučil. Jakmile dostal pokyn, rozběhl se - a v mžiku nám visel na ruce. Chvíli zuřivě trhal a pak dostal příkaz, aby se pustil. Tak se prostě pustil. Je tak vychován. Jinak se všichni čtyři psi chtěli pořád mazlit. Nijak nás nenapadlo, že by se nám chtěli vrhnout po krku. A přesto Novotný říká: "Když s nimi jdu ven, nikdy bez náhubku a bez vodítka. Oni by nic neudělali, ale nehodlám jimi strašit své okolí. Tak by to měl dělat každý majitel takového plemene."

Zdrojem zprávy je TÝDEN / 15.01.2001 - 3/01 - Renata Kalenská


(Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte všechny odstíny šedé, případně si přenastavte monitor.)

© Slade Czech 2004 [ Staffordshire Bull Terrier Kennel ]